2Co 2. Korintským, kapitola Druhý list Korintským, kapitola 2
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel. Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen? A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost. 2Co 1:14Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám. 1Co 5:1Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás. Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých, 1Co 5:5Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí. Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku. Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni. Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana. Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho. Luk 22:31; 1Pe 5:8Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého. Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie. Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě. Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou, 1Co 1:18; 2Co 4:3Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? Luk 2:34; 2Co 3:5Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.2Co 1:12; 2Co 4:2; 2Co 11:15; 1Ti 6:5; Tit 1:11