Luk Lukáš, kapitola Evangelium podle Lukáše, kapitola 22
Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. Mat 26:2; Mrk 14:1I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. Mat 26:14A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. Deu 16:1; Mat 26:17; Mrk 14:12I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. Mat 26:20; Mrk 14:18; Jhn 13:12I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. Act 10:41A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Mat 26:26; Mrk 14:22; 1Co 11:24Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. Psa 41:9; Mat 26:22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. Act 2:23; Act 4:28Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. Php 2:7Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. Mat 19:28; 1Co 6:2; Rev 3:21; Rev 20:4I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 1Pe 5:8Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. Mat 16:18; Jhn 17:15A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. Mat 26:34; Mrk 14:30; Jhn 13:38I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. Mat 10:9; Mrk 6:8; Luk 9:3; Luk 10:4Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. Isa 53:12; Mrk 15:28Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. Mat 26:36; Mrk 14:32; Jhn 18:1A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. Mat 26:41; Mrk 14:38A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. Mat 26:47; Mrk 14:43; Jhn 18:3Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. Mat 26:57; Mrk 14:53; Jhn 18:24A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. Mat 26:34; Mrk 14:30; Mrk 14:72; Jhn 13:38I vyšed ven Petr, plakal hořce. Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. Mat 26:67; Mrk 14:65A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, Psa 2:2; Mat 27:2; Mrk 15:1; Jhn 18:28Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. Psa 110:1; Dan 7:13; Mat 26:64; Mrk 14:62; Jhn 6:62I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.