BKRPřednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
12:2
BKRSpomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.
12:3
BKRLež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.
12:4
BKRÓ by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
12:5
BKRKteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
12:6
BKRPro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.
12:7
BKRVýmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.
12:8
BKR[12:8–9]8Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. 9Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.