2Ma 2. Makabejská2. Makabeler, kapitolabölüm Druhá kniha makabejská2. Makabeler Kitabı, kapitolabölüm 12

Krveprolití v Joppě a Jamnii

Po uzavření těchto dohod Lysias odjel ke králi a Židé se opět začali věnovat zemědělství. Místní velitelé Timoteus a Apollonios, syn Genaiův, dále Hieronymos a Demofon a také velitel kyperských jednotek Nikanor je ale nenechávali žít v klidu a pokoji.

Obyvatelé Joppy provedli tuto hroznou bezbožnost: Pozvali Židy, kteří u nich bydleli, aby i se ženami a dětmi vyrazili na projížďku na připravených lodích. Zdálo se, že jim nehrozí nic zlého, protože se na tom shodlo celé město. Židé tedy na to přistoupili, neboť chtěli žít v míru a neměli žádné podezření. Když ale vypluli na širé moře, joppští jich tam nejméně 200 utopili.

Když se Juda dozvěděl o ukrutném osudu svých krajanů, vydal rozkazy svým mužům a vzýval Boha, spravedlivého soudce. Pak vyrazil proti vrahům svých bratří, v noci vypálil jejich přístav, spálil lodi a povraždil všechny, kdo se tam uchýlili. Městské brány však zůstaly uzavřeny, a tak odtáhl s tím, že se tam ještě vrátí, aby všechny obyvatele Joppy vyhladil.

Pak ale dostal zprávu, že totéž chtějí provést místním Židům i obyvatelé Jamnie. I na Jamnii tedy v noci zaútočil a podpálil jim přístav i s loďstvem, takže záři těch plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost 240 stadií.

Výprava do Gileádu

Odtud se vypravili na tažení proti Timoteovi. Jen co však urazili devět stadií, přepadli je Arabové: nejméně 5 000 pěších a 500 jezdců. Rozpoutala se prudká bitva a Judovi muži s pomocí Boží zvítězili. Poražení kočovníci pak Judu žádali o smír a slibovali mu stáda i jinou potřebnou pomoc. Juda usoudil, že opravdu mohou být v mnoha ohledech užiteční, a tak souhlasil, že s nimi uzavře mír. Podali si na to ruku a Arabové se vrátili do svých stanů.

Zaútočil pak také na jedno město ze všech stran opevněné příkopy a hradbami. Žila v něm směsice všelijakých pohanů a jmenovalo se Kaspin. Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost hradeb a zásoby potravin, a tak se k Judovým mužům chovali dosti nevychovaně; nadávali jim, a dokonce se i rouhali a říkali nepřijatelné věci. Judovi muži však vzývali velikého Vládce vesmíru, který za Jozuových časů bez beranidel a obléhacích strojů zbořil Jericho. Divoce se vrhli proti hradbám Jos 6:20a z Boží vůle město dobyli. Způsobili tam nepopsatelné krveprolití, takže blízké jezero vypadalo, jako by přetékalo krví, ačkoli bylo dvě stadia široké.

Výprava proti Timoteovi

Odtud táhli dál, a když urazili 750 stadií, přišli do Charaku k takzvaným tobiánským Židům. Timotea ale v těch končinách nezastihli, protože tehdy už odtud s nepořízenou odtáhl; v jednom místě však zanechal velmi silnou posádku. Makabejští velitelé Dositheos a Sosipater tedy vytáhli proti mužům, které Timoteus v té pevnosti zanechal, a více než 10 000 jich pobili. Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, jmenoval jejich velitele a hnal se za Timoteem, který měl s sebou 120 000 pěších a 2 500 jezdců.

Když Timoteus dostal zprávu o Judově útoku, odeslal ženy a děti i čeleď se zásobami napřed do místa zvaného Karnajim (díky úzkým průsmykům, které ho obklopují, totiž bylo téměř nepřístupné a nedobytné). Jako první se objevil Judův oddíl a na nepřátele padl strach a hrůza, protože se jim zjevil Vševidoucí. Rozutekli se střemhlav do všech stran, takže se často zraňovali navzájem a jedni druhým nabíhali na hroty mečů. Juda je neúprosně pronásledoval, probodával ty proklatce a pobil na 30 000 mužů.

Sám Timoteus padl do rukou Dositheovým a Sosipatrovým oddílům. S velikou prohnaností je žádal, ať ho propustí bez úhony, protože má prý v moci rodiče a bratry mnohých z nich a mohlo by se jim prý něco stát. Mnoha slovy je tedy přesvědčil, že splní svůj slib a vrátí je živé a zdravé, a tak ho v zájmu záchrany svých bratří propustili.

Další vítězné výpravy

Juda pak táhl do Karnajimu a tam v Atargatině chrámu povraždil 25 000 lidí.

Po jejich drtivé porážce vytáhl proti opevněnému městu Efron, kde bydlel Lysias a spousta pohanů z nejrůznějších národů. Před hradbami stáli statní mladíci a udatně se bránili, zatímco uvnitř bylo velké množství válečných strojů a střel. 1Ma 5:46Židé však vzývali Vládce, který mocně drtí sílu nepřátel, a tak město uchvátili a pobili v něm na 25 000 lidí.

Odtud pak vytáhli a vrhli se na Skythopoli, vzdálenou 600 stadií od Jeruzaléma. Místní Židé ale dosvědčovali, jakou k nim mají obyvatelé města náklonnost a jak přátelsky se k nim chovali v dobách neštěstí. Judovi muži jim tedy poděkovali a vyzvali je, ať jejich národu zachovají náklonnost i v budoucnu. Poté se vrátili do Jeruzaléma, protože se blížila Slavnost týdnů.

Po tomto svátku, zvaném též Letnice, vyrazili proti veliteli Idumeje Gorgiovi, který měl s sebou 3 000 pěších a 400 jezdců. V bitvě, která se rozpoutala, padlo také několik Židů. Jistý Dositheos, udatný jezdec z Bakenorova oddílu, ale Gorgia zajal. Chytil ho za plášť a násilím ho vlekl stranou, protože chtěl toho proklatce dostat živého, ale jeden z thráckých jezdců se na něj vrhl a usekl mu paži. Gorgiovi se tak podařilo uniknout do Marešy.

Ezriovi muži už byli dlouhým bojem vyčerpáni. Juda proto začal vzývat Hospodina, aby se ukázal jako jejich spojenec a vojevůdce. Potom jako válečný pokřik spustil chvalozpěv v jazyce otců, vrhl se nečekaně na Gorgiovy muže a obrátil je na útěk.

Modlitba za padlé hříšníky

Juda pak posbíral své vojsko a vedl je do města Adulam. Právě nastával sedmý den, a tak se podle zvyku očistili a oslavili tam sobotu.

Následujícího dne, když už to bylo nutné, šli Judovi muži odnést těla padlých a uložit je k jejich příbuzným do otcovských hrobů. U každého z padlých však pod košilí našli amulety jamnijských božstev, jaké Židům Zákon zakazuje. Všem bylo hned jasné, že to byl důvod, proč padli. Deu 7:26Velebili proto společně Hospodina, spravedlivého soudce, který zjevuje, co je skryté. Potom se oddali modlitbě a prosili, aby byl spáchaný hřích plně odpuštěn.

Šlechetný Juda pak vyzval lid, aby se varovali hříchu – vždyť na vlastní oči viděli, co se kvůli hříchu stalo těmto padlým. Uspořádal mezi mužstvem sbírku, jež vynesla asi 2 000 drachem, a ty poslal do Jeruzaléma, aby byla přinesena oběť za hřích. Zachoval se velmi krásně a ušlechtile, neboť měl na mysli vzkříšení z mrtvých. Kdyby totiž neočekával, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a hloupé se za ty mrtvé modlit. Protože však pohlížel k nádherné odměně, jež čeká ty, kdo zemřeli ve zbožnosti, byla to myšlenka svatá a zbožná. Proto uspořádal smírnou oběť za zesnulé, aby byli zbaveni svého hříchu.