Isa IzaiášÊ-sai, kapitolachương Kniha proroka IzaiášeÊ-sai, kapitolachương 49

Světlo národů

Poslouchejte mě, ostrovy,

daleké národy, slyšte mě:

Hospodin mě povolal už od narození,

pojmenoval mě už v lůně matčině.

Jak ostrý meč má ústa učinil,

v stínu své ruky ukryl mě;

učinil ze mě vybroušený šíp

a schoval si mě do toulce.

Řekl mi: „Jsi můj služebník,

Izraeli, v tobě se oslavím.“

Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel,

vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“

Mé právo je však u Hospodina,

u mého Boha je má odměna.

Teď ale praví Hospodin –

ten, který mě v lůně zformoval,

abych byl jeho služebník

a přivedl k němu nazpět Jákoba,

aby se Izrael k němu shromáždil

(takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima,

neboť můj Bůh je síla má) –

nuže, on praví:

Málo na tom, abys jako můj služebník

obnovil Jákobovy kmeny

a přivedl nazpět ty,

kdo z Izraele přežili.

Světlem národů proto činím tě,

aby má spása obsáhla celý svět.

Toto praví Hospodin,

vykupitel Izraele, jeho Svatý,

tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví,

služebníku vládnoucích:

Králové povstanou, až tě uvidí,

a velmoži se pokloní

kvůli Hospodinu, který je věrný,

Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.

Toto praví Hospodin:

V čas milosti tě vyslyším,

pomohu ti v den spasení.

Já tě ochráním

a dám tě lidu do smlouvy,

tak abys zemi obnovil

a rozdělil zpustlá dědictví,

abys řekl vězňům: „Vyjděte!“

a těm, kdo jsou ve tmě: „Ukažte se!“

Podél cest se budou moci občerstvit,

naleznou pastvu na všech pustých návrších;

nebudou hladovět ani žízeň mít,

žár ani slunce neublíží jim,

neboť je povede Ten, jenž je soucitný,

a doprovodí je mezi vodní studánky.

Všechny své hory v cestu obrátím

a mé stezky budou zpevněny.

Hle – už přicházejí z dálky,

od severu jedni, od západu další

a jiní z asuánské(a)49:12 oblast u jižní hranice Egypta; podle Kum (MT: sinimské) krajiny.

Jásejte, nebesa, země, raduj se,

vy hory, zvučně zpívejte!

Hospodin totiž svůj lid potěšil,

projevil soucit ke svým ubohým!