Mat Matouš, kapitola Evangelium podle Matouše, kapitola 15

Co člověka špiní

Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. Mrk 7:1„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“

„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš. „Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ Exo 20:12; Exo 21:17; Lev 20:9; Deu 5:16; Pro 20:20; Sir 3:7; Mrk 7:10; Eph 6:2Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:

‚Tento lid mě ctí svými rty,

srdcem je mi však vzdálený.Mrk 7:6

Nadarmo mě ale uctívají,

když učí lidské nauky a příkazy.‘“Isa 29:13

Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. Mrk 7:14Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“

Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“

„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Jhn 15:2Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“Isa 42:19; Jer 5:31; Luk 6:39

„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.

„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. „Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. Jas 3:6Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. Gen 6:5; Gen 8:21; Mrk 7:21Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“

Víra pohanské ženy

Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. Mrk 7:24Jedna kanaánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ On jí však neodpověděl ani slovo.

Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“

Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“Isa 58:6; Jer 50:6; Ezk 34:5; Mat 10:6

Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“

„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.

Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“

„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Sedm chlebů a pár rybek

Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam. Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. Isa 35:5Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.

Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“Mrk 8:1

„Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“

„Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš.

„Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.

Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů. Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.