Čemu věříme
Jako vyznání své víry přijímáme Apoštolské vyznání víry a na tom stojíme ve své službě:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován, umřel a pohřben jest,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla
a život věčný.
Amen.
Dnes ne všichni, kdo se nazývají křesťany, věří totéž co my. Proto zde vysvětlujeme, jak tomuto vyznání rozumíme.
Trojice
Věříme, že existuje jen jeden Bůh a že tento Bůh existuje ve třech Osobách: Otec, Syn a Duch svatý.
Trojice je pro nás v mnohém velkým tajemstvím. Zároveň je to přesné shrnutí mnoha biblických pravd o povaze našeho podivuhodného a mimořádného Boha.
Bůh Otec
Věříme v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
Existuje jeden pravý Bůh — ten, v něhož věří křesťané. Bohové jiných náboženství jsou podvodníci, modly, falešní bohové. Bůh je jediný pravý Bůh a má moc tvořit, ničit i zachraňovat.
aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a není žádného kromě něj.
Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky, jediný Bůh jsi ty!
Teď ale prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný Bůh!“
Je přece jediný Bůh;3:30 Dt 6:4; Iz 45:5–6; Mal 2:10 ten ospravedlní obřezané díky víře a neobřezané skrze víru.
Ty věříš, že je jediný Bůh?2:19 Dt 6:4 Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!
Je jen jeden Bůh. Platilo to za dnů Starého zákona. Platilo to za dnů Nového zákona. Platilo to v prvních stoletích církve. Platí to i dnes.
V dnešním světě existuje kromě křesťanství mnoho dalších náboženství — hinduismus, šintoismus, pohanství, černá magie, islám, judaismus, nejrůznější kmenová náboženství a další. Jejich bohové jsou však jen modly. Někdo uctívá démony. Někdo ctí stvořený svět. A někdo se klaní výplodům vlastní fantazie. Bible říká, že pouze křesťanský Bůh je skutečně Bůh, že pouze křesťanský Bůh bude soudit svět a že pouze křesťanský Bůh má moc nás zachránit.
Moc Otce nemá hranic, protože má sílu i schopnost učinit všechno, co chce. Jeho moci není rovno nic, protože je jediný, kdo takovou moc má, a všemohoucí je jen jeden Bůh.
Věříme, že náš Bůh je stvořitel nebe i země, že vesmír stvořil Bůh sám. A Bůh sám stále dává život všemu, co existuje, a drží svět, který stvořil.
Ačkoli má Otec vedoucí úlohu při stvoření a udržování nebe i země, v Písmu vidíme, že na těchto dílech se podílí celá Trojice. Syn byl prostředkem, neboli nástrojem, jímž Otec stvořil svět a jímž jej dodnes udržuje. Úloha Ducha svatého při stvoření je v Písmu vyjádřena méně jasně.
Na počátku
Příběh nebe a země
Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.
Slova Boží Duch se doslova vztahují na Boha ve všech jeho Osobách. Z našeho novozákonního pohledu však vidíme, že zde je zdůrazněno dílo jedné z Osob Trojice — Ducha svatého.
Ježíš Kristus
Věříme v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován, umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Nový zákon mluví o Ježíši jako o Božím Synu a ukazuje tak na jeho místo v Trojici. Mluví o božství, které Ježíši náleží, a o jeho věčném synovství, které tu bylo už před jeho příchodem na zem. Ježíš je jediný od věčnosti zrozený a vždy existující Boží Syn.
Syn dělá to, co Otec
A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.
Ježíš byl také plnohodnotným člověkem: počal se z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny. Jako všichni lidé po Adamovi a Evě začal svůj život v lůně matky; Mariino těhotenství probíhalo přirozeným způsobem a ve správný čas skončilo narozením Ježíše, a i tato událost byla zcela přirozená. Dokonce to vedlo jejího snoubence Josefa k pochybnostem o její věrnosti, ale Bůh mu pravdu ukázal ve snu. Vidíme tedy, že dítě Ježíš přišlo na svět stejným způsobem, jakým se rodí obyčejné lidské děti.
Z Písma vidíme, že Ježíš trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. To jsou události, které mohl Ježíš prožít jen tím, že byl skutečně člověkem.
Umírající Ježíš mluví o své „duši“ neboli „duchu“:
Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“23:46 Ž 31:6 Po těch slovech vydechl naposled.
Když Ježíš umírá na kříži, ví, že ačkoli jeho tělo bude uloženo do hrobu, jeho lidský duch (tedy jeho duše) odejde k Bohu Otci.
Z Písma také vidíme, že Kristova smrt platí za hřích, protože Kristus se stal obětí na našem místě. Ježíš vzal na sebe vinu za náš hřích a nesl za něj trest. Když přijdeme k víře v Krista, uplatní se na nás to, čeho dosáhla jeho smrt, a dostáváme odpuštění hříchů a pokoj s Bohem.
Svým vzkříšením Ježíš porazil smrt a od nynějška nemá smrt nad jeho lidem moc. Ano, tělesně umíráme, ale naše duše jsou nesmrtelné a netrpí bolestmi smrti. Vzkříšení Ježíše navíc znamená, že jednou nám Bůh dá také vzkříšená těla — taková, jaké má nyní Ježíš — která už nepodléhají smrti.
Ježíš je středem naší víry. Je Pánem vesmíru, středem, kolem něhož se točí celé dějiny lidstva. Je náš Bůh, náš Velekněz, náš Král. A naše spása spočívá v tom, že ho známe, milujeme ho a nacházíme život ve spojení s ním.
Duch svatý
Věřím v Ducha svatého.
Od čtvrtého století se božství Ducha svatého téměř nikdy nezpochybňovalo. Písmo je jasně potvrzuje a církev je vždy zastávala. Už v prvních stoletích křesťanství bylo božství Ducha svatého zpochybňováno jen velmi zřídka, a to pouze těmi, kdo trvali na tom, že Bůh je jedna Osoba.
V Písmu jsou místa, kde je Duch svatý přímo nazván „Bohem“:
Petr mu na to řekl: „Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“
Když uctíváme Boha, uznáváme a vyhlašujeme božství Ducha svatého. Klaníme se před ním a věrně mu sloužíme. Modlíme se k němu, chválíme ho v písních a upozorňujeme na jeho službu nám skrze svátosti a duchovní dary.
Duch svatý je přímo a osobně přítomen v celém stvoření. Skrze svého Ducha je Bůh s námi a přebývá v nás. Mocí Ducha Bůh tvoří, udržuje, koná zázraky a podobně.
Církev
Když lidé uslyší slovo „církev“, většina si představí budovu, kam se křesťané scházejí k bohoslužbě. Může to být velká, bohatě zdobená katedrála. Může to být malá prostá kaple nebo dokonce bývalý sklad. Církví může posloužit něčí dům, chatrč nebo dokonce jeskyně, kde se věřící shromažďují. Ale v Bibli „církev“ znamená především Boží lid, svaté společenství těch, kdo vyznávají víru v Otce, Syna a Ducha svatého.
Věříme… svatou církev obecnou
V naší době mnozí křesťané nevidí potřebu církve. Upřímně věřící lidé si často myslí, že církev jako organizace je čistě lidský výmysl, který jen překáží osobnímu vztahu člověka s Bohem. Učení Bible však je, že církev je Boží království na zemi, shromáždění jeho lidu a hlavní prostředek, jímž dává milost těm, kdo mu jsou věrní. Podle Písma hraje církev klíčovou roli při navázání a udržování našeho vztahu s Bohem.
A já ti říkám, že jsi Petr16:18 řec. Petros, tj. Kámen a na té skále16:18 řec. petra postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Protože církev má svůj původ ve Starém zákoně, není novou institucí. Je to tentýž lid smlouvy. Bůh měl vždy svůj lid, který byl v průběhu dějin nazýván různými jmény. Důležité je, že církev byla vždy součástí Božího plánu se světem.
Když sledujeme, jak církev vyrůstala ze Starého zákona do novozákonního Kristova těla, je nám jasné, že ji udržuje Bůh. Církev existuje, protože to Bůh chce a protože slouží Božím záměrům. Není to lidský výmysl ani odklon od Bible. Církev je nevěsta Kristova a tělo Kristovo; je milována Bohem a vyhrazena pro službu jemu a pro jeho slávu.
Život dnešní církve se v mnohém liší od života prvních věřících i věřících v době, kdy vzniklo Apoštolské vyznání víry. Podstata církve se ale nezměnila. Stále sdružuje lid Boží smlouvy. Stejně jako dřív je nádobou, kterou si Bůh vyvolil, aby světu přinášela dobrou zprávu a proměňovala svět v Boží království na zemi. My, církev, jsme svatí Pánu. Jsme jeho království. Jsme jeho lid. V něm jsme jedno mezi sebou. A skrze nás jedná sám Pán.
Spása
Milujeme svého velkého Boha — Otce, Syna i Ducha svatého. Vážíme si církve, kterou stvořil. Naší největší radostí je však dobrá zpráva, že máme zaslíbení spásy. Těší nás jistota, že nás Bůh miluje, že odpouští naše hříchy a připravil nám nádhernou budoucnost, v tomto světě i v tom příštím.
Věřím… odpuštění hříchů
Křesťané, kteří věří pravdě Bible, uznávají, že jedním z hlavních problémů, které měla Ježíšova smrt vyřešit, byl problém hříchu. Hřích nás odděluje od Božích požehnání a přivádí na nás Boží kletbu. A my tento problém nemůžeme vyřešit sami. Když mluvíme o problému hříchu, myslíme tím, že hřích přináší naše odsouzení. A pokud jsme mimo Krista, nemáme žádný způsob, jak se hříchu nebo jeho následků zbavit.
Každý, kdo páchá hřích, páchá špatnost, vždyť hřích je špatnost!
Hřích uvrhl lidstvo pod Boží kletbu, zlomil naše společenství s Bohem a znemožnil nám, abychom se s ním sami smířili. Odsoudil nás k věčnému zavržení a jen Bůh ve svém milosrdenství uznal za vhodné poslat nám Vykupitele.
Problém hříchu je opravdu velmi vážný. Celé lidstvo je odsouzeno k zavržení a zkáze. Sami se zachránit nemůžeme. Jsme odsouzeni nést Boží trest navěky. Nedokážeme znovu získat jeho přízeň ani nijak přikrýt svůj hřích. Bez milosrdného Božího odpuštění nemáme naději na spásu.
Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.
Otec nás miluje stejně jako Ježíš. Plán naší spásy nepatřil Ježíšovi, ale Otci. Byl to Otec, kdo poslal Syna, aby za nás zemřel. Otcova láska k nám je tak veliká, že se pro naši spásu dobrovolně rozhodl obětovat svého Syna.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.
Písmo jasně učí, že Bůh neodpouští hříchy každému člověku. Někteří lidé odpuštění dostávají, jiní ne. Proč tomu tak je? Z našeho lidského pohledu je důvodem to, že odpuštění obvykle zahrnuje určitý prvek osobní odpovědnosti. Obecně řečeno, lidé, kteří plní odpovědnost, jež na ně byla vložena, odpuštění dostávají; ti, kdo se této odpovědnosti vyhýbají, odpuštění nemají.
Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.
Věříme… vzkříšení těla
Také vidíme, že Písmo jasně učí, že při Kristově druhém příchodu budou oslaveny nejen naše duše, ale i naše těla.
Naše tělo umírá kvůli hříchu; tělesná smrt je trestem za lidskou nezákonnost a pád do hříchu. Dobrá zpráva však hlásá znovuzrození našeho těla. Říká, že Ježíš přišel vykoupit celého člověka — duši i tělo. A toto vzkříšení je plné slávy. Je důvodem naší velké radosti a vítězného jásotu. Se vzkříšením našich těl budeme moci konečně vyhlásit definitivní vítězství nad smrtí. Budeme moci konečně zdědit všechna požehnání, která pro nás Bůh připravil na novém nebi a nové zemi. A budeme moci konečně na vlastní oči spatřit vítězství Ježíše Krista.
Věříme… život věčný.
Na jedné straně věčný život začíná pro nás v okamžiku, kdy se znovu narodíme. Náš duch je oživen a už nikdy nezemře. Na druhé straně věčný život v plné míře nezačne, dokud nebude oživeno i naše tělo při vzkříšení.
Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“
V jistém smyslu je správné říci, že věčný život pro naši duši začíná už v tomto životě, v okamžiku, kdy se znovu narodíme. Život v plnosti ale mít nebudeme, dokud naše těla nebudou vzkříšena v den soudu. Teprve tehdy bude celá naše bytost živá před Bohem. Do té doby máme jen předchuť věčného života díky vykoupení našich duší. Teprve když bude nový život dán i našim tělům, budeme žít tak, jak to Bůh od počátku zamýšlel.