Ecc Kazatel, kapitola Kniha Kazatel, kapitola 3

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. Luk 9:21; 1Co 6:12Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá; Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení; Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování; Jer 31:4Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení; Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení; Luk 9:21Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje. Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje? Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili. Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce. Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém, Ecc 2:24; Ecc 8:15Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží. Ecc 5:19Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho. Dan 4:32To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo. Ecc 1:9Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost. I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku. Ecc 12:14Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům. Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost. Psa 49:12; 1Pe 3:12Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. Gen 3:19; Psa 146:4; Ecc 12:7Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi? Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?Ecc 3:12; Ecc 5:19