1. Korintským 12 v různých překladech
Slovo na cestu
12:1
SNC
Co se týká projevů Božího Ducha, rád bych, abyste v té věci měli jasno.
12:2
SNC [12:2–3]
Sami víte, že modly, které jste nevšedními dary uctívali, byly mrtvé a němé. Teď se však setkáváte s lidmi, kteří o sobě prohlašují, že jejich ústy mluví Bůh. Jak si to můžete ověřit? Spolehlivým vodítkem je vždy toto: kdo pohrdá Kristem, nejedná z pověření Božího Ducha. A naopak: za Pána prohlašuje Krista jen ten, koho k tomu vede Boží Duch.
12:3
SNC
12:4
SNC
Je mnoho rozmanitých obdarování, ale Duch je jenom jeden.
12:5
SNC
Způsoby služby se mohou velice různit, Pán je však stále tentýž.
12:6
SNC
Duch se projevuje rozmanitě případ od případu, ale vždycky v každém z nás jde o dílo téhož Boha.
12:7
SNC
Jím obdarovaní jednotlivci mají každý svým způsobem sloužit celé církvi:
12:8
SNC
jednomu Boží Duch dává schopnost moudře mluvit, jinému skvěle formulovat nejhlubší myšlenky.
12:9
SNC
Jednomu dává tentýž Duch víru, která působí zázraky, jinému schopnost uzdravovat
12:10
SNC
a jinému zase schopnost velkých činů. Někdo jeho prostřednictvím dovede tlumočit Boží poselství, jiný rozlišovat, z jakého ducha co pochází. A další je obdařen schopností mluvit jinými jazyky a další zase schopností takovou neznámou řeč vyložit srozumitelně.
12:11
SNC
To vše je dílo jednoho a téhož Ducha, který každému jednotlivci přiděluje takové obdarování, jaké uzná za dobré.
12:12
SNC
Křesťanské společenství se dá přirovnat k lidskému tělu, kde je také mnoho údů a orgánů, které tvoří jediný celek.
12:13
SNC
Tak i každý z nás, ať žid nebo pohan, otrok nebo svobodný občan, byl při křtu začleněn do jednoho společného těla. Způsobil to jeden a týž Duch, kterého nyní společně sdílíme.
12:14
SNC
Tělo – to přece není jediný orgán, nýbrž mnoho orgánů.
12:15
SNC
Dejme tomu, že by noha řekla: „Já k tělu nepatřím, protože nejsem ruka.“ Proto však ještě nepřestává patřit k tělu.
12:16
SNC
Nebo kdyby řeklo ucho: „Já k tělu nepatřím, když nejsem oko,“ přestává snad proto být částí těla?
12:17
SNC
Kdyby celé tělo bylo okem, jak by mohlo slyšet? A kdyby bylo celé uchem, kde by byl čich?
12:18
SNC
Bůh však určil každému orgánu zvláštní úlohu v těle, jak sám chtěl.
12:19
SNC
Kdyby totiž celek byl jediným orgánem, nebylo by tu žádné tělo.
12:20
SNC
Takto máme mnoho různých orgánů, ale všechny dohromady tvoří jediný organismus.
12:21
SNC
Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ ani hlava noze: „Obejdu se bez tebe.“
12:22
SNC
Spíš naopak: právě ty zdánlivě podřadné orgány jsou nepostradatelné
12:23
SNC [12:23–25]
a zrovna těm orgánům, za které se stydíme, věnujeme při oblékání zvláštní péči. Bůh zařídil naše tělo tak, aby se „důstojné“ údy staraly o „nedůstojné“, aby za ně nesly odpovědnost a aby tělo jako celek bylo jednotné.
12:24
SNC
12:25
SNC
12:26
SNC
Když trpí jeden orgán, cítí to i všechny ostatní. Když je jeden z nich obdivován, radují se všechny.
12:27
SNC
Vy jste nyní Kristovo tělo a každý z vás je údem či orgánem toho těla.
12:28
SNC
V našem společenství ustanovil Bůh jedny jako své vyslance, druhé jako proroky, třetí jako učitele, dalším dal moc k podivuhodným činům, některým schopnost uzdravovat, jiným sílu sloužit potřebným nebo spravovat církev či mluvit jazyky.
12:29
SNC
Jsme snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky, všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy,
12:30
SNC
uzdravovat, mluvit jazyky a vykládat je? On dává organizační schopnosti k vedení církve, ale umění sloužit v maličkostech je také jeho dar.
12:31
SNC
Usilujte o ty dary, které jsou jiným nejprospěšnější.