Marek 5 v různých překladech
Kralická
5:1
BKR
Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
5:2
BKR
A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
5:3
BKR
Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
5:4
BKR
Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5:5
BKR
A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
5:6
BKR
Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
5:7
BKR
A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
5:8
BKR
(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
5:9
BKR
I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
5:10
BKR
I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
5:11
BKR
Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
5:12
BKR
I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
5:13
BKR
I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
5:14
BKR
Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
5:15
BKR
I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
5:16
BKR
A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
5:17
BKR
Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
5:18
BKR
A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
5:19
BKR
Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
5:20
BKR
I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
5:21
BKR
A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
5:22
BKR
A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
5:23
BKR
A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
5:24
BKR
I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
5:25
BKR
(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
5:26
BKR
A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
5:27
BKR
Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
5:28
BKR
Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
5:29
BKR
A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
5:30
BKR
A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
5:31
BKR
I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
5:32
BKR
I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
5:33
BKR
Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
5:34
BKR
On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
5:35
BKR
A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
5:36
BKR
Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
5:37
BKR
I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
5:38
BKR
I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
5:39
BKR
I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
5:40
BKR
I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
5:41
BKR
A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
5:42
BKR
A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
5:43
BKR
A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.