Sng Píseň písní, kapitola Píseň písní, kapitola 8
Kéž bys mi býval rodným bratrem,
z prsou mé matky kojeným!
To bych tě na potkání směle políbila
a nikdo by se na mě za to nezlobil.
Vést bych tě mohla, odvést si tě
do domu své matky, své rodičky.
Kořeněným vínem opojila bych tě,
moštem z granátových jablek svých.Sng 3:4
Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí by mě objímal.Sng 2:6
Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít!Sng 3:5
Sbor
Kdopak to z pouště přichází,
se svým miláčkem v objetí?
Ona
Pod jabloní jsem tě vzbudila,
tam, kde tě počala matka tvá,
tam, kde počala tvá rodička.1Pe 5:10; Mat 8:25; Mat 12:49; Gal 4:19; Sng 3:6
Jak pečeť na srdce si mě vtiskni,
jak pečeť, co nosíš na paži.
Láska je silná jako smrt,
vášeň neúprosná jako hrob.
Její plameny šlehají
žárem nejprudším.8:6 nebo: HospodinovýmJer 22:24; 2Ti 2:12
Lásku neuhasí spousty vod,
neodplaví ji říční proud.
Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit,
jedině by se zesměšnil!Rom 8:35; Rom 8:39
Sbor
Sestřičku malou máme,
ještě je bez prsou.
Co s naší sestrou uděláme,
až námluvy jí započnou?
Je-li hradbou,
cimbuří stříbrné na ní postavíme,
je-li však branou,
zatarasíme ji deskou cedrovou!
Ona
Já hradbou jsem
a prsy mé jsou věže.
Očima až na mně spočine,
bude spokojen.
On
Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu
a tu vinici pronajal vinařům.
Za její úrodu každý z nich
odvádět musel tisíc stříbrných.Ecc 2:4; Mat 21:33
Má vinice je ale jenom má!
Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj –
dvě stě z něj musíš dát hlídačům!Isa 5:1
Ty, jež prodléváš v zahradách,
mí druhové touží uslyšet tvůj hlas.
Kéž ho uslyším právě já!
Ona
Pospěš, můj milý!
Srnci či kolouchu se podobej