Propovjednik 7 u različitim prijevodima
Kralická
7:1
BKR
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
7:2
BKR
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
7:3
BKR
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
7:4
BKR
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
7:5
BKR
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
7:6
BKR
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7:7
BKR
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
7:8
BKR
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
7:9
BKR
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
7:10
BKR
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
7:11
BKR
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
7:12
BKR
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
7:13
BKR
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
7:14
BKR
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
7:15
BKR
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
7:16
BKR
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
7:17
BKR
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
7:18
BKR
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
7:19
BKR
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
7:20
BKR
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
7:21
BKR
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
7:22
BKR
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
7:23
BKR
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
7:24
BKR
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
7:25
BKR
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
7:26
BKR
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
7:27
BKR
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
7:28
BKR
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
7:29
BKR
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
7:30
BKR
Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?