Ecc Kazatel, kapitola Kniha Kazatel, kapitola 2
Došel jsem k zoufalství nad vším tím pachtěním, jímž jsem se pachtil pod sluncem! Někdo se pachtí moudře a zručně, svůj úspěch však odkáže tomu, kdo se s tím nepachtil. I to je marnost a hrozná věc.
K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem? Po všechny dny zakouší muka, trápí se při všem, čím se zabývá, takže ani v noci nemá klid. I to je marnost.