Jer Jeremiáš, kapitola Kniha proroka Jeremiáše, kapitola 8
V ten čas, praví Hospodin, vyhrabou z hrobů kosti judských králů a jejich velmožů, kosti kněží a proroků i kosti jeruzalémských občanů. Lam 2:20; 2Ki 23:16Vystaví je slunci, měsíci a celému tomu nebeskému zástupu, který tak milovali a kterému sloužili, který následovali, se kterým se radili a kterému se klaněli. Nikdo je neposbírá, nikdo je nepohřbí, zůstanou ležet jako hnůj na zemi. 2Ki 17:16; Jer 16:4A kamkoli zaženu tu hrstku pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů.“Rev 9:6
Zúčtuji s nimi
„Řekni jim – Tak praví Hospodin:
Když někdo padne, copak už nevstane?
Když se odvrátí, nevrátí se zpět?
Proč tedy tento lid zůstává odvrácený?
Proč se Jeruzalém stále odvrací?
Drží se lži,
vrátit se nechtějí.Ezk 14:3
Pozorně jsem naslouchal,
ale nikdo se o tom nezmínil.
Nikdo nelituje, co zlého spáchal,
neříká: ‚Co jsem to učinil?‘
Každý se řítí střemhlav dál
jako kůň, když se žene do bitvy.Hos 4:16
I ten čáp na nebi zná svá období,
hrdlička, rorýs i drozd dodržují čas,
kdy se mají stěhovat.
Můj lid ale netuší,
neví, co Hospodin nařídil.Mat 16:3; Luk 19:42
Jak můžete říkat: ‚My jsme moudří,
my máme Zákon Hospodinův‘?
Jen se podívejte, jak ho komolí
lživé pero učenců!2Ti 3:5
Ti mudrci tedy budou zahanbeni
a zachváceni děsem.
Hle, Hospodinovo slovo zavrhli –
to si snad počínali moudře?Job 5:13
Proto dám jejich ženy jiným
a jejich pole uchvatitelům.
Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk,
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.Isa 13:16; Isa 56:11; Jer 6:13; Jer 23:11
Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není!8:11 Jr 6:14Jer 6:14
Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se, až s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.Jer 6:15
Nadobro je sklidím, praví Hospodin;
nezbude ani hrozen na vinici,
na stromech ani fík,
jen zvadlé listí.
Čímkoli jsem je obdařil,
to ztratí.“Isa 5:2; Mat 21:19; Luk 13:6
Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.Jer 4:5; Jer 9:14
Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!Jer 14:19
Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!Jer 4:15
„Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“Psa 58:5
Prorokův nářek
Můj žal se nedá utišit,
mé srdce puká bolestí!
Slyš – můj lid o pomoc křičí
z daleké ciziny:
Copak na Sionu není Hospodin?
Copak tam jeho král není?
„Proč mě uráželi svými modlami,
těmi cizími marnostmi?“
Minuly žně, léto je pryč,
a my jsme zachráněni nebyli.
Zranění mého lidu zraňuje i mě,
truchlím, jsem hrůzou přemožen.
Copak už není balzám v Gileádu?
Což tam lékaře nemají?
Tak proč se rána mého lidu
nemůže zacelit?Jer 46:11
Kéž by má hlava byla studnicí
a mé oči slzí prameny,
abych oplakával dnem i nocí