Jer Jeremiáš, kapitola Kniha proroka Jeremiáše, kapitola 17
Tak praví Hospodin:
„Zlořečený, kdo spoléhá na člověka,
kdo se o smrtelníka opírá
a v srdci se odvrací od Hospodina.Psa 118:8; Pro 29:25; Isa 31:1
Je jako křoví někde na poušti –
necítí, když dobro přichází.
Žije ve vyprahlých koutech pustiny,
v solném kraji, kde se nebydlí.Isa 1:30; Jer 48:6
Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina
a jehož nadějí je Hospodin.Psa 2:12; Pro 16:20; Isa 30:18
Je jako strom zasazený u vody –
zapouští kořeny u řeky.
Nebojí se, když vedro přichází;
jeho listy se vždy zelenají,
v roce sucha nemá obavy
a nepřestává nést plody.“17:8 Ž 1:1–3Psa 1:3
Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější,
je nenapravitelné – kdo mu rozumí?Psa 64:7
„Já Hospodin zpytuji srdce
a zkoumám lidská svědomí,
abych každému odplatil podle jeho cest,
tak jak za své skutky zaslouží.“1Sa 16:7; 1Ch 28:9; Psa 7:10; Pro 17:3; Jer 11:20; Jer 20:12; Rev 2:23
Jako koroptev sedící na vejcích,
která jí nepatří,
tak je ten, kdo si hromadí
nepoctivý zisk.
Opustí je totiž v půlce života
a na konci bude za hlupáka.
Trůn slávy, od počátku vyvýšený,
je místo naší svatyně.Jer 14:21
Naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí,
propadnou hanbě.
Ti, kdo se od tebe odvracejí,
budou zapsáni v prachu země,
protože Hospodina opustili,