Job Jób, kapitola Kniha Jób, kapitola 14
Smrtelník z ženy zrozený
má jen pár dnů – a plných trápení.Sir 18:8
Jako květ vzejde a uvadne,
jako stín prchne, nezastaví se.Job 8:9; Psa 144:4
Přesto však z něho oči nespouštíš
a k soudu s tebou ho14:3 podle LXX, Vul, Syr (MT: mě) poháníš.
Kdo umí nečisté v čisté obrátit?
Ty jsi mu spočítal jeho dny,
počet měsíců jsi mu odměřil,
dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.
Odvrať svůj pohled, nech ho být,
ať si užije život jako nádeník!Job 7:1
Strom, ten má aspoň naději:
Když bude poražen, znovu vyraší,
nic nezastaví jeho výhonky.
I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely,
i kdyby jeho kmen v prachu tlel,
jen ucítí vodu, vypučí zase,
jak mladý stromek větve vyžene.
Člověk však zemře a klesne bezvládně,
naposled vydechne – a kam se poděje?
Jako se vypařuje voda z jezer,
jako potok vyschne a vyprahne,
právě tak člověk lehne a nevstane;
dokud trvá nebe, neprobudí se,
nic nepřeruší jeho sen.Job 19:25; Dan 12:2
Kéž bys mě jen schoval v hrobě,
kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv,
a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!
Když člověk zemře, copak ožije?
Po všechny dny své těžké roboty
čekal bych na chvíli té úlevy!
Zavolal bys a já se ti ohlásil,
po díle svých rukou by ses roztoužil.Job 10:8
Ačkoli teď mé kroky počítáš,
pak už bys na můj hřích nečíhal.Job 31:4; Psa 139:2
Do měchu zapečetil bys mé přestupky
a moje viny přikryl bys.Hos 13:12; Ezk 18:22
Jako se však hora na prach rozdrolí,
jako se balvan z místa odvalí,
jako voda omílá kamení,
jako příval půdu odplaví –
takto ty bereš člověku naději!
Když ho napadneš, navždy odchází,
strnou mu rysy a ty ho propouštíš.
O slávě svých dětí pak neví nic,
nedozví se ani, zda budou nicotní.Ecc 2:19
Jediné, co cítí, je bolest v těle,
v duši oplakává jenom sám sebe.“