Rom Římanům, kapitola List Římanům, kapitola 7
Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk? Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže. Num 5:12; Mat 5:32A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem. Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu. Rom 6:14; Rom 8:2; 2Co 11:2; Gal 5:22Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti. Jas 1:15Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery. Rom 6:2Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš. Exo 20:17Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest. Rom 4:15Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil, a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti. Lev 18:5; Ezk 20:11Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil. Heb 3:13A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest. Psa 19:7; 1Ti 1:8Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání. Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu. Isa 50:1Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím. Gal 5:17Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý. A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích. Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám. Gen 8:21Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci. A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích. Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé. Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka; Psa 1:2; Eph 3:16Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých. Jas 4:1; Gal 5:17Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.