Job Jób, kapitola Kniha Jób, kapitola 3
Ukrutní těšitelé
Proč jsem nezemřel
Nakonec Job otevřel ústa a proklínal den, kdy se narodil. Job tehdy řekl:
„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,3:3 Jr 20:14–18
i noc, kdy řekli: Chlapce jsme počali!Jer 20:14
Kéž by se zatměl onen den,
Bůh na nebi kéž by se po něm nesháněl,
kéž vůbec nezačal s úsvitem!
Kéž by ho pohltila černá tma,
mračno kéž by ho bylo přikrylo,
zatmění kéž by ho přemohlo!
I tu noc měla zachvátit temnota,
aby se do roku nemohla počítat,
do počtu měsíců aby nevešla!
Ach ta noc – kéž byla neplodná,
radostný výkřik poznat neměla!
Zaklínači dnů ji měli proklínat,
ti, kdo jsou připraveni dráždit leviatana.Job 40:25
Kéž tehdy zhasla její Jitřenka,
nadarmo kéž by na světlo čekala,
paprsky úsvitu vidět neměla!
Své lůno přede mnou měla uzavřít,
mé oči ušetřit všeho trápení.
Proč jsem už v lůnu nezhynul?
Proč jsem nezemřel při porodu?
Proč tu byl klín, jenž mě přitulil?
Proč prsy, z nichž jsem pil?
Byl bych teď ležel a mlčel bych,
odpočíval bych v pokojiEcc 4:3
společně s králi a velmoži,
jejichž stavby jsou už troskami,
anebo s velmoži, kteří oplývali zlatem,
kteří si příbytky naplnili stříbrem!
Proč jsem jak potrat nebyl zahrabán,
jako nemluvně, jež světlo nevídá?
Tam už ničemové nikoho netrápí,
tam si odpočinou všichni zdeptaní.
Také i vězni tam najdou úlevu,
neuslyší tam už pokřik biřiců.
Malí i velcí jsou tam vedle sebe,
otrok je bez pána, na svobodě.
K čemu je dáno světlo ubohým
a život zatrpklým;
těm, kteří na smrt marně čekají,
ač ji hledají víc než poklady;Rev 9:6
těm, kteří jásají radostí,
jakmile hrobu dosáhli?
K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí
a jehož Bůh ze všech stran obklíčil?
Mým denním chlebem je teď jen sténání,
můj nářek proudí jako potoky.
Stalo se mi to, čeho jsem se bál,
potkalo mě to, z čeho jsem měl strach!Pro 28:14
Nemám pokoj, nemám klid,
nemám odpočinutí. Přišlo trápení.“