Mat Matouš, kapitola Evangelium podle Matouše, kapitola 22
Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině
Ježíš jim vyprávěl další příběh: „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna. Luk 14:16; Rev 19:7Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání. Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘ Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili. To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.Luk 19:27
Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni. Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila. Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv. Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel. Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení. Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “Mat 20:16
Židé se ptají Ježíše na placení daně
Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. Mrk 12:13; Luk 20:20Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.
„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
„Císaře,“ odpověděli.
On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ Mrk 12:17; Rom 13:7Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
Židé se ptají Ježíše na vzkříšení
Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: Mrk 12:18; Luk 20:27; Act 23:8„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. Mrk 12:19; Luk 20:28U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. Poslední ze všech zemřela i ta žena. Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. 1Co 15:44A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ Mrk 12:26; Luk 20:37Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání
Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: Mrk 12:28; Luk 10:25„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ Mrk 12:30; Luk 10:27To je první a nejdůležitější přikázání. Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Mat 5:43; Mrk 12:31Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“
Odpověděli: „Davidův.“Mrk 12:35; Luk 20:41
On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
‚Bůh řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘Luk 20:42
Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.