Ecc Kazatel, kapitola Kniha Kazatel, kapitola 12
Než slunce zhasne
Pamatuj na svého Stvořitele,
dokud jsi ještě mlád,
dříve než přijdou zlé dny a roky,
o kterých řekneš: Nemám je rád!
Dřív než ti slunce zhasne
tak jako světlo měsíce a hvězd
a než se obloha znovu
temnými mraky zatáhne.
Strážcové domu se tehdy rozechvějí,
udatní mužové se přikrčí,
prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely,
ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.
Tehdy se zavřou dveře do ulice
a mlýnek zvolna umlkne,
budeš se probouzet ptačím zpěvem,
všechny písně však budou zastřené.
Tehdy se člověk začne bát výšek
a každá cesta hrozbu znamená,
mandloň rozkvete bílým květem,
příliš těžká je i kobylka
a všechna chuť se ztratila.12:5 dosl. selhávají kapary (považované za dráždidlo chuti a afrodisiakum)
Člověk odchází do věčného domu,
ulicí krouží truchlící.
Pamatuj na svého Stvořitele,
dřív než se přetrhne stříbrná šňůra
a zlatá mísa než se rozbije,
dřív než se roztříští džbán nad pramenem
a kolo u studny se rozláme,
než se prach vrátí do země, kde býval,
a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.12:7 Gn 2:7
Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.
Epilog
Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví. Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.
Slova mudrců jsou jako bodce,
sbírky výroků jsou zatlučené hřeby –
všechny pocházejí od téhož Pastýře.
Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví. Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré, anebo zlé.