Pro Přísloví, kapitola Kniha přísloví, kapitola 6

Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své, Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých. Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého. Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým. Psa 132:4Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka. Psa 124:7Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti. Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána, Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou. Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého? Pro 26:14Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, Pro 24:33V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný. Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst. Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými. Pro 10:10Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá. Pro 17:20A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení. Psa 58:8Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, Pro 30:13Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími. Pro 19:5Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své. Pro 1:8Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej. Deu 6:8Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati, Pro 3:23(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující), Psa 119:105; 2Pe 1:19Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí. Pro 7:5Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje. Pro 5:10Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo? Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily? Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl. Heb 13:4Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační, Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje: Exo 22:1Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí; Lev 20:10Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena. Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty. Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.